Šábesové svícny

Šábesové svícny se používají při zapalování svící krátce před začátkem šábesu. Šábes (též šabat) je dnem odpočinku, vycházející z Desatera, konkrétně z přikázání: “Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách. V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý.” (Ex 20:8-11). Jde o ústřední a nejvýraznější obyčej judaismu.

Šábesové svíce zapalujeme 18 minut před začátkem šabatu (v Jeruzalémě 40 minut před jeho začátkem). Vždy jsou minimálně dvě, což odkazuje ke dvěma zněním přikázání o šabatu v Desateru. Zatímco v Exodu se píše “Pamatuj na den odpočinku” (זָכוֹר אֶת-יוֹם הַשַּׁבָּת), v Deuteronomiu se píše “Dbej na den odpočinku” (שָׁמוֹר אֶת-יוֹם הַשַּׁבָּת). Zvykem je nejprve zapálit svíce, následně si zakrýt oči, a poté pronést požehnání. Požehnáním vítáme šabat, a pokud bychom jej pronesli před zapálením svící, již bychom je nemohli zapálit. Rozdělávání ohně je totiž na šabat zakázané.

Šábesové svícny se historicky vyrábí z celé řady materiálů, od zlata a stříbra, přes mosaz a cín, až po sklo nebo křišťál, přičemž mohou být velmi zdobné, či naopak prostého a jednoduchého vzhledu.